Menu Zavřeno

Deset principů hranic

Předpoklad: Pokud nemáme stanovené hranice, platíme za to nemocemi a nefunkčními vztahy.

Jak si stanovit hranice? Příkladem je zahradník alias král Miroslav v Pyšná princezna, jak reagoval na příkaz princezny: “Zavaž mi střevíček, zahradníku!”

1) Princip příčiny a důsledku – co zaseji, také sklidím.

2) Princip zodpovědnosti za svůj vlastní život – tento princip lze obejít dvěma způsoby.

3) Princip moci změnit sama sebe – své chování, nikoliv ovšem druhé.

4) Princip úcty/respektu ke svým hranicím a hranicím druhých – souvisí s tzv. zlatým pravidlem, jak bychom chtěli, aby druzí jednali s námi, tak máme jednat my s druhými.

5) Princip motivace – ukazuje náš motiv, s jakým pomáháme druhým.

6) Princip hodnocení – každý člověk hodnotí účinky jím nastavených hranic.

7) Princip proaktivity – jedná se o paralelu se známým zákonem akce a reakce.

8) Princip závisti – zaměřujeme se na to, co nemáme, či jinak řečeno: nejsme spokojeni s tím, co máme, kým jsme. (poloprázdná a poloplná sklenice)

9) Princip iniciativy – problém s hranicemi souvisí s naší pasivitou, kdy jsme vláčení událostmi, které vytvářejí druzí.

10) Princip viditelnosti – hranice mají být patrné a aby byly viditelné, je nutné o svých hranicích s druhými mluvit.

 

Obavy z dávání hranic

Pokud máme obavy, že druzí nebudou respektovat naše hranice, může to vést k problému „tajných“ hranic. V tomto případě druhým nesdělujeme své „ne“, svůj hněv, co nás v jednání druhého zranilo a pak se ve skrytu na druhé zlobíme. Žena se mnoho let podvoluje muži, utajuje před ním své pocity a názory, a pak „najednou“ vyjádří své hranice žádostí o rozvod.

Když své hranice nesdělujeme přímo, sdělujeme je nepřímo nebo manipulačním způsobem.

Hranice totiž ve vztazích existují a ovlivňují nás, bez ohledu, zda je sdělujeme nebo ne.