Deset principů hranic
Předpoklad: Pokud nemáme stanovené hranice, platíme za to nemocemi a nefunkčními vztahy.
Jak si stanovit hranice? Příkladem je zahradník alias král Miroslav v Pyšná princezna, jak reagoval na příkaz princezny: „Zavaž mi střevíček, zahradníku!“
1) Princip příčiny a důsledku – co zaseji, také sklidím.
2) Princip zodpovědnosti za svůj vlastní život – tento princip lze obejít dvěma způsoby.
3) Princip moci změnit sama sebe – své chování, nikoliv ovšem druhé.
4) Princip úcty/respektu ke svým hranicím a hranicím druhých – souvisí s tzv. zlatým pravidlem, jak bychom chtěli, aby druzí jednali s námi, tak máme jednat my s druhými.
5) Princip motivace – ukazuje náš motiv, s jakým pomáháme druhým.
6) Princip hodnocení – každý člověk hodnotí účinky jím nastavených hranic.
7) Princip proaktivity – jedná se o paralelu se známým zákonem akce a reakce.
8) Princip závisti – zaměřujeme se na to, co nemáme, či jinak řečeno: nejsme spokojeni s tím, co máme, kým jsme. (poloprázdná a poloplná sklenice)
9) Princip iniciativy – problém s hranicemi souvisí s naší pasivitou, kdy jsme vláčení událostmi, které vytvářejí druzí.
10) Princip viditelnosti – hranice mají být patrné a aby byly viditelné, je nutné o svých hranicích s druhými mluvit.
Obavy z dávání hranic
Pokud máme obavy, že druzí nebudou respektovat naše hranice, může to vést k problému „tajných“ hranic. V tomto případě druhým nesdělujeme své „ne“, svůj hněv, co nás v jednání druhého zranilo a pak se ve skrytu na druhé zlobíme. Žena se mnoho let podvoluje muži, utajuje před ním své pocity a názory, a pak „najednou“ vyjádří své hranice žádostí o rozvod.
Když své hranice nesdělujeme přímo, sdělujeme je nepřímo nebo manipulačním způsobem.
Hranice totiž ve vztazích existují a ovlivňují nás, bez ohledu, zda je sdělujeme nebo ne.